Hermiona a Moody mají sem tam konflikty, že ano?
Myslím, že ji nutí, aby si sáhla na dno svých schopností. Na konci vyučování má emoční výbuch, protože "Pošuk" Moody je z těch, kdo říká věci naprosto bez obalu, je drsně upřímný, někdy až neomalený. Hermiona vidí, jak si to její spolužák Newille bere příliš k srdci a snaží se na to upozornit, protože jí to připadá nelidské.

Je to něco jako mateřský instinkt?
Ano, to se ozývá její mateřský instinkt. Stará se tak o každého.

Pamatujete si ještě, jak zní tři neodpustitelné kletby?
Ano. Tak první se jmenuje Cruciatus. Druhá je myslím Imperius. A poslední, ta nejhorší ze všech, která vás většinou na místě zabije, je Avada Kedavra. S jejím účinkem se v útlém dětství setkal i Harry.

Moody vzbuzuje strach už svým vzhledem.
To jo. Zejména tím pohybujícím se okem. Když jsem ho poprvé uviděla, řekla jsem mu: "To je strašné, opravdu strašné". Ale vypadá to realisticky. Celá ta věcička místo jeho pravého oka je dálkově ovládána. Mike může říci: "Okay, takže máme tu to naše očičko a já chci, aby v části této scény vypadalo tak a tak". A nebo: „V části tamté scény bude dělat to a ono". Je to jako když režírujete dvě postavy - Moodyho oko a Moodyho samotného. Vypadá to skvěle. Moodyho oko je jako sama postava Moodyho - stále vás šokuje.

Během doby vám Moody přiroste k srdci.
Přesně tak. Myslím, že ano. Je to zvláštní, protože Hermiona se nechá vést svým šestým smyslem a cítí z něj něco pozitivního. Tuší, že je uvnitř jiný, než se zdá. Ve filmu je hodně pasáží, kdy uvidíte, jak se přes svou hrubou slupku snaží o Harryho starat.

Jednou z divácky nejvděčnějších scén bude taneční příprava.
Naprosto, naprosto. Je velmi, velmi legrační. Nikdo jiný by ji tak nenatočil. Ta scéna je skvělým mixem zkušeného ženství a mužské nedospělosti - koho kdy napadlo, že Maggie Smith a Rupert budou spolu tancovat? Je to skvělá scéna. Naprosto skvělá. Jde jim to. Myslí, že ta scéna je velmi legrační. Mike se snažil zachytit tu šílenou trapnost situace - učitelka a neohrabaný teenager, který je ve věku, kdy se dívky a chlapci začínají zajímat o druhé pohlaví, ale žádná ze stran neví, jak na to. Je to legrační, protože postoj děvčat je "Tak jdeme tančit", ale kluci jsou vyděšení "Nikam nejdu, k tomu mě nikdo nedonutí". Při natáčení jsme se moc nasmáli. Taky mě bavil nácvik waltzu, což jsem nikdy předtím nedělala.

Bylo to pro vás jednoduché?
Po pravdě řečeno, bylo. Původně jsme se učili mnohem komplikovanější kroky, ale pak to k mé úlevě zjednodušili. Takže pak už to bylo v pohodě. Mike naštěstí chtěl, aby bylo vidět, že nejsme dobrými tanečníky. Chtěl, aby to na plátně vypadalo pravdivě. Nechtěl, abychom se postavili na značky a odvedli dokonalý výkon. Po pravdě řečeno, jeho záměrem bylo, aby kamera zachytila, že vypadáme vyplašeně a nikdo z nás nemá ponětí, v jaké situaci se to momentálně nachází.

Není na učení se tanci nejtěžší částí třeba to, že se při tom musíte dívat do očí svému partnerovi?
Ano, musíte se dívat do očí a zároveň si šlapete po nohách. Já se stále dívám na nohy. Zkusili jsme taky jednu verzi, kdy si při tanci máme vyměnit ruce, která jde dopředu a která je na partnerových zádech, což mě naprosto rozhodilo, protože já se to původně naučila jen na jednu stranu.

Ženy tanec milují. Muži většinou ne.
Přesně. Přesně. Taky si to myslím. Je to legrační. Děvčata jsou nadšená a kluci jakoby tam ani nebyli, nechce se jim do toho. Je to opravdu úsměvné, člověk by skoro řekl, že je to nějaká obecná pravda. Skoro jako muži na nákupech. To nejde dohromady (smích).

Jak se tento film liší od těch ostatních?
Jedna z věcí, která se Mikeovi a Steve Klovesovi na tomto scénáři opravdu povedla, bylo to, že i když je čtvrtý film mnohem temnější než ty předchozí, je tam i mnoho legračních momentů. Celý ten film je protkán úžasným humorem. A já si myslím, že Mike si s tím poradil naprosto skvěle. Je tu jedna scéna, ve které Harry žádá Fleur Delacourovou o tance, která mě rozesměje, jen si ni to vzpomenu. Mike to chtěl zahrát tak, aby to na ni úplně vyhrkl, trochu při tom křičí, a celé je to moc legrační. Bude to skvělé, uvidíte. Myslím si také, že právě takovým scénkám lidé velmi dobře rozumí, protože požádat někoho, aby si šel tančit nebo na rande, není vůbec jednoduché. Myslím, že každý, kdo v takové situaci byl, si to bezpochyby taky "užil".

To je jeden z největších kladů knihy, že ano? Věci, které lidé znají ze své zkušenosti.
Právě tahle skutečnost je na knihách J.K.Rowling úplně úžasná - lidem by se mohlo vnějšně zdát, že věci jako fantastický a kouzelný svět je od jejich každodenní zkušenosti vzdálen miliony světelných let, jenže ona ty knihy psala tak, abychom si je na sebe mohli vztáhnout. Vzhledem k hlavním postavám možná ne v úplně každé jednotlivosti, ale mnohé z toho každý z nás zažil.

Aniž bych chtěl být příliš osobní, myslíte, že to pro vás po zkušenosti Hermiony bude jednodušší pozvat opačné pohlaví na rande?
Těžká otázka. Myslím, že to bude případ od případu. Ať už to bude jakékoliv, musím si to vyzkoušet na vlastní kůži. Pro žádného teenagera to není jednoduché a já v tom nebudu žádná výjimka. Řekněme to takhle: myslím, že má zkušenost s Hermionou mi to neusnadní.

Slyšela jste o sobě nějakou pomluvu nebo šeptandu, která je tak hloupá a neuvěřitelná, až se tomu musíte smát?
Když jsem se kdysi dostala k filmu, četla jsem všechny články, které vyšly, a často jsem si musela ulevit "To jsem nikdy neřekla. To je hrozné". Teď už mě to nevyvede z míry. Musíte se tomu smát. A po pravdě řečeno, už to ani nečtu. Byla tu nějaká šeptanda ohledně mě a Daniela. Stále se tomu smějeme. Je to legrační.

Co mi můžete říci o Turnaji tří kouzelníků?
Turnaj tří kouzelníků je tradice, která v Bradavicích nebyla alespoň sto let, protože při ní byla příliš velká úmrtnost. Ale nový děkan se ji rozhodl vzkřísit. Takže se do Bradavic na rok sjedou další dvě kouzelnické školy - Krásnohůlky a Kruval. A z každé školy je do soutěže vybrán jeden zástupce, aby ji reprezentoval. Vítěz turnaje získá Pohár Tří kouzelníků, což jeho škole zvyšuje kredit. Myslím si také, že vyhrají nějaké peníze. Bylo to skvělé. Jsem ráda, že se do filmu dostaly i Krásnohůlky a Kruval. Vnáší to do něj mnohem více barev a diváci zjistí, že Bradavice nejsou jedinou kouzelnickou školou. Přicházejí z dálných zemí.

Jak se vám líbilo natáčení pod vodu?
Moc. Potápění mě samo o sobě baví a věnuji se mu i tehdy, když to není ve prospěch filmu. Několikrát jsem byla na ostrově Mauritius a tam jsem se potápěla. Mám certifikát, že se můžu potápět, na což jsem velmi hrdá. Potápečské zkoušky už mám dávno za sebou, takže to filmové potápění bylo jen takové procvičování. Je skvělé, že jsme to mohli natočit na živo my sami, bez pomoci zvláštních efektů.

V čem spočívá podvodní disciplína?
Odehrává se to v Černém jezeře. Harry se toho úkolu velmi bojí, do jeho začátku mu zbývají ještě dva dny, neví, co má dělat, protože ještě nedostal do onoho zvláštního vejce z první disciplíny. Vejce a v něm ukryté vodítko totiž nefunguje tak, jak by mělo. Harry lže Hermioně o tom, že už vodítko má a dělá, že vše je v nejlepším pořádku. Ve skutečnosti je naprosto sám a zoufalý. Nemá nikoho, s kým by si o tom popovídal. Nakonec z něj Hermiona vymáčkne, že vejce ještě nerozběhl a říká mu: "Už na to máš jen dva dny". A on: "Díky, díky, že o tom nevím". Nakonec mu pomůže Cedrick a potom i Neville, čímž vlastně najednou zachrání životy několika lidí. A Harry svůj úkol zvládne.

Co Mike Newell vnesl do příběhu a co dal vám osobně?
Mike si u mě vybudoval velký respekt. Opravdu si myslím, že je to skvělý režisér. Je velmi tvořivý a přímo hoří tím, aby z daného scénáře mohl natočit ten nejlepší film, s ničím menším se nespokojí. Vždy jsem z něho měla tenhle pocit. Přestupuje všechna pravidla a plány natáčení, aby ten záběr, na kterém zrovna dělá, byl úplně tím nejlepším. Myslím, že je to dokonalý režisér, protože látce velmi důvěřuje. Je přesvědčen, že každý jednotlivý detail má svou důležitost. Má pro každého pochopení a každý za ním může přijít, aby s ním věci prodiskutoval. Polovinu chorálů, které studenti z Krásnohůlek a Kruvalu zpívají, napsal ve svém volném čase. Od něj pochází i úžasný nápěv "Dig, Dig, Dig, Dig, Diggory". Když s ním točíte, každá vteřina je plná překvapení. Možná to zní šíleně, ale myslím si, že je prvním režisérem, s jakým jsem se kdy setkala, který by byl i báječným hercem. Snaží se všechno vidět vašima očima.

Respektuje Mike Newell to, že vy sami znáte své postavy úplně nejlépe?
Ano. Naprosto. Chce slyšet vaše pojetí, což vždycky potěší. Zdá se mi, jako bych ho znala celá léta.